Kdy vznikají rigidní obranné mechanismy a jak souvisí s perfekcionismem nebo kontrolou jídla a těla

V dětství vzniká mnohem víc než jen vzpomínky
Mnoho dospělých lidí, kteří se dnes potýkají s přehnanou sebekontrolou, perfekcionismem nebo úzkostným vztahem k jídlu, tělu či pohybu, si neuvědomuje, že kořeny jejich chování často sahají hluboko do raného dětství. Právě v tomto období se formují tzv. obranné mechanismy – nástroje psychiky, které dítěti umožňují přežít ve světě, který pro něj může být náročný, zahlcující nebo emocionálně nejistý.
Co jsou obranné mechanismy?
V psychoanalytickém pojetí jde o automatické procesy, které chrání naše vědomí před úzkostí, zklamáním, nebo bolestí. U dětí tyto mechanismy nevznikají vědomě – mozek si zkrátka vytváří vzorce, jak se vyhnout bolesti, odmítnutí, nebo ztrátě kontaktu s blízkými osobami.
V zásadě platí, že čím méně bezpečí dítě prožívá, tím rigidnější (nepružnější) obranné mechanismy si vybuduje. Ty mu pak sice pomáhají přežít, ale v dospělosti mohou být na překážku.
Kdy tyto mechanismy vznikají?
Nejčastěji mezi 3. až 10. rokem věku, tedy ve věku, kdy dítě ještě nemá plně rozvinuté racionální myšlení ani schopnost integrovat složité emoce. Pokud je v tomto období opakovaně vystavováno:
emočně nestabilnímu prostředí (např. střídavě láskyplnému a trestajícímu),
přehnanému důrazu na výkon, poslušnost, nebo "dokonalost",
zanedbání (emočnímu, nebo fyzickému),
kritice, nebo posměchu za projevy emocí či potřeb,
... může si začít vytvářet silně rigidní strategie, jak situace zvládnout. Například: "Když budu dokonalá/ý, nikdo mě neopustí." nebo "Když se ovládnu, budu v bezpečí."
Jaké formy může obrana v dospělosti mít?
Tyto strategie často přetrvávají a přenášejí se na oblasti, které máme (zdánlivě) pod kontrolou – typicky na tělo, jídlo, pohyb, váhu. Místo toho, aby se dospělý člověk otevřel své zranitelnosti, začne:
přehnaně kontrolovat jídlo – bojí se "ztráty kontroly" nebo selhání, často říká: "Bojím se jídla. Nevím, kdy mám dost."
posouvat své hranice přes fyzický výkon – cvičí i ve stavu únavy, bolesti, nebo vyčerpání,
trestat se jídlem, nebo hladověním, protože uvěřil, že si péči nezaslouží,
žít v chronickém napětí, i když navenek působí, že zvládá vše na jedničku – říká si: "Vypadám zdravě, ale nejsem v pohodě."
Perfekcionismus jako ochrana před zranitelností
Perfekcionismus není ctnost – je to obrana.
Dítě, které zažilo tlak na výkon, nebo podmíněnou lásku ("mám tě rád, když se chováš dobře"), si osvojilo přesvědčení, že chyba = ohrožení. V dospělosti se pak objevuje:
extrémní zaměření na detaily a chyby,
pocit, že nikdy nejsem dost dobrý/á,
vnitřní kritika, která je trvalá, i když zvenku přichází ocenění,
a často také prokrastinace (protože "když to nebude dokonalé, raději nezačnu").
Tělo, jídlo a cvičení se pak mohou stát jedinou oblastí, kde má člověk iluzorní pocit kontroly – a proto se jich tak silně drží.
Když obrana přestává fungovat
Tyto mechanismy vznikaly v době, kdy měly svůj smysl – chránily psychiku dítěte před nepřijatelnou realitou. Jenže v dospělosti už neslouží, ale svazují.
Člověk pak často říká:
"Pořád se kontroluju, ale stejně selžu."
"Chci se uzdravit, ale nevím, jak začít."
"Nikdo mě nebere vážně, protože vypadám normálně."
Právě tehdy přichází čas na změnu – najít bezpečný prostor, kde se obrany dají postupně opustit. K tomu však člověk často potřebuje někoho, kdo mu věří – terapeuta, kouče, nebo i podporující vztah.
Závěrem: Od rigidní obrany k větší vnitřní svobodě
Pokud se poznáváte v těchto slovech, možná je čas přestat se ptát "co se mnou není v pořádku" – a začít se ptát:
👉 "Co jsem tehdy potřeboval/a, a nedostal/a?"
👉 "Co teď moje chování chrání?"
Uzdravení není o dokonalosti, ale o postupném znovunalezení sebe sama – bez nutnosti kontroly, trestání nebo popírání emocí.
Chcete prozkoumat vaše vzorce hlouběji?
Pomáhám lidem, kteří se cítí uvěznění v kolotoči kontroly, perfekcionismu, nebo jídla. Můžeme společně zjistit, co vaše chování chrání – a kde vznikl ten pocit, že musíte být "jiní", abyste byli v pořádku.
📩 Objednejte se na úvodní konzultaci nebo mi napište, pokud váháte.