Moje cesta skrz poruchy příjmu potravy – a zpátky k sobě

Možná mě znáte jako koučku, mentorku, peerku,  nebo výživovou poradkyni. Ale ještě před pár lety jsem sama bojovala s poruchami příjmu potravy, úzkostmi a pocitem, že se nikdy nedostanu ven. Dnes už vím, že cesta ven existuje. A že i pády mohou být začátkem něčeho hluboce léčivého.

Půl roku zpátky vyšel v Deníku N článek o mé cestě skrz mentální anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání. Byla to moje první veřejná výpověď. Cítila jsem tehdy velkou zranitelnost – ale zároveň i obrovskou úlevu. Pojmenovat nahlas něco, co jsem roky skrývala. Ukázat, že i když navenek fungujeme, uvnitř se můžeme ztrácet.

Ale tím to neskončilo. Od té doby se toho změnilo hodně. Nejen že se věnuji lidem s poruchami příjmu potravy, ale sama jsem musela v posledních letech projít dalším "čištěním". Témata, která přinášely moje klientky, se často dotýkala i mých starých ran. A když bylo něco ještě nedořešené uvnitř mě, ozvalo se. Vrátil se relaps. Vrátila se úzkost. A přede mnou stála otázka:

Co uděláš, když se to znovu objevilo?

Nezhroutila jsem se. Nasadila jsem své vlastní metody – přesně ty, které dnes učím své klientky. Vrátila jsem se k sebelaskavosti, k tělu, k dechu. Ale hlavně jsem hledala hlubší důvod: proč se mi to zase děje? Co potřebuje být ještě viděno a pochopeno?

Díky tomu dnes už nevnímám podobné momenty jako selhání. Nepřinášejí mi vinu, ani stud. Jsou to signály. Možnost jít ještě hlouběji. A taky obrovský dar – protože díky nim se umím mnohem více nacítit na ty, kteří tím procházejí právě teď.

Dnes už vím, že návraty nejsou selhání. Že uzdravování není rovná čára. A že opravdový kouč, mentor, nebo terapeut nikdy nestojí nad vámi – ale vedle vás.

Dnes dokážu své klienty cítit hlouběji. Vidím mezi řádky. Poznám, kdy je potřeba jemnost a kdy pravdivost. Už v tom ale nejsem ztracená – protože dokážu rozlišit svou osobní cestu od jejich. Práci beru vážně, ale neberu si domů jejich bolesti. A to je jeden z největších posunů, který mi mé vlastní uzdravování přineslo.

Nejsem jen teoretik. Znám ten chaos. Znám i ticho po bouři.

Pracuji s lidmi, kteří řeší poruchy příjmu potravy, emocionální přejídání, nezdravý vztah k tělu i sobě. Ať už jste na začátku cesty, nebo se to "zase vrátilo", nejste v tom sami. Není to vaše vina. A určitě to není vaše konečná.

Možná je to dar

Možná je to opravdu dar – procházet si některými věcmi znovu, abych mohla být pro druhé opravdovou oporou. Možná není potřeba být "hotová", nebo dokonalá. Možná je potřeba být lidská, otevřená a ochotná se dívat pravdě do očí.

A právě to dnes nabízím. Svou přítomnost. Bez hodnocení, bez masek. 

Jsem tady pro tebe – i pro tu část, která ještě bolí.

Chcete-li se mnou zůstat v kontaktu:

➡️ Vyzkoušejte e-book zdarma – je to jemný průvodce prvními kroky ven z chaosu úzkostí.
➡️ Podívejte se na nabídku konzultací, kde můžeme společně rozplétat to, co vás tíží. Zde najdete i ceník.
➡️ Nebo mi napište zprávu – pokud si nejste jistí, co zvolit, nebo jestli je teď ten pravý čas.

Na závěr...

Pokud jste dočetli až sem – děkuji. 💛
Možná právě tohle je znamení, že vaše cesta může vypadat jinak. Ne rychle, ne snadno. Ale opravdově. Tak, abyste se jednou mohli ohlédnout a říct si:

Zvládla jsem to. A dnes díky tomu pomáhám i ostatním.

Napsala pro vás Nikola Ševčíková – mentorka a peer konzultantka pro osoby s poruchami příjmu potravy, výživová poradkyně a zakladatelka projektu Trochu jiná koučka. Sama prošla cestou uzdravení, a dnes pomáhá ostatním najít rovnováhu mezi jídlem, tělem, emocemi a životem.