Posedlost kontrolou u poruch příjmu potravy: Proč je pro nás tak důležitá?

Možná už jste to slyšeli: "Poruchy příjmu potravy nejsou o jídle, ale o kontrole." A ono to opravdu není daleko od pravdy. Když se díváme hlouběji, kontrola není jen nějaký rozmar nebo "zlozvyk" – je to často životně důležitý mechanismus, který člověku dává pocit, že vůbec zvládá svět kolem sebe.

Pro mnoho lidí, kteří procházejí anorexií, bulimií nebo záchvatovitým přejídáním, se kontrola stává kotvou. V okamžiku, kdy je uvnitř chaos, nejistota a úzkost, je kontrola nad jídlem, tělem nebo cvičením něco, co aspoň na chvílipřináší klid a řád.

Odkud se ta potřeba kontroly bere?

Velmi často sahá kořen hluboko do dětství. Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde chyběla jistota – ať už kvůli hádkám v rodině, nezájmu rodičů, mlčení místo řešení problémů, nebo naopak nadměrným nárokům – učí se hledat způsoby, jak si bezpečí vytvořit samo.

Kontrola se pak stává obranným mechanismem:

"Když nemůžu ovlivnit chování rodičů, ovlivním alespoň sebe."
"Když nevím, jestli mě přijmou, můžu být dokonalá a mít všechno pod kontrolou."

Tento vzorec se postupně přenese do dospělosti a začne řídit velkou část života.

Kontrola není jen o jídle

Na první pohled se projevuje hlavně v oblasti jídla, váhy a těla – ale to je jen špička ledovce. Potřeba mít všechno pod kontrolou se může objevovat i v dalších oblastech:

Rodina a partnerství – potřeba mít jistotu, že se nic "nepokazí", že partner neudělá chybu, že děti se budou chovat přesně podle představ.
Práce – perfekcionismus, mikromanagement, nekonečné úpravy detailů, strach ze selhání.
Rodičovství – přehnané hlídání režimu dětí, jídla, spánku.
Domácnost – neustálý úklid, kontrola pořádku, nemožnost "nechat věci být".
Volnočasové aktivity – biohacking, extrémní rutiny, sledování výkonů, které ztrácí radost a mění se v tlak.

To všechno jsou způsoby, jak se člověk snaží dostat pocit, že svět je bezpečný a předvídatelný.

Co nám kontrola dává?

Pocit moci v bezmoci. V okamžiku, kdy se všechno hroutí, aspoň něco držím pevně v rukou.
Úlevu od chaosu. Rutiny a rituály dávají strukturu tam, kde je jinak nejistota.
Krátkodobé bezpečí. Na chvíli se zdá, že mám věci pod kontrolou – a úzkost se zmenší.

A právě proto je tak těžké "jen tak" přestat. Nejde o to říct si: "Nebudu už řešit jídlo, váhu, tělo." Protože kdybych to udělala bez práce s tím, co je pod tím, úzkost a strach by mě přemohly – a kontrola by se stejně našla jinde.

Proč nestačí potlačit symptomy?

Mnoho lidí si myslí, že zotavení z PPP znamená "začít normálně jíst". Ale kdyby to bylo tak jednoduché, nikdo by se nepotýkal s relapsy. Samotné chování je jen důsledek.

Pokud bychom vzali člověku jeho "kotvu" (např. přísné hlídání jídla), ale nenaučili ho jiný způsob, jak zvládat úzkost, stres a nejistotu, kontrola se jen přesune jinam – do práce, vztahů nebo třeba uklízení.

Uzdravení proto znamená učit se novým způsobům, jak zvládat emoce, jak se cítit bezpečně a jak přijímat nejistotu života.

Cesta dál

To, co pomáhá, není zbavit se kontroly násilím, ale pochopit, proč tam je. Přijmout, že kdysi byla tím nejlepším způsobem, jak přežít a ochránit se. A postupně si budovat nové strategie – laskavější, svobodnější, které nepřinášejí jen krátkodobou úlevu, ale i dlouhodobý klid.

Uzdravení není o dokonalosti, ale o učení se žít s nejistotou, s emocemi a s lidskostí.

✨ Možná se právě teď cítíte, že kontrola je to jediné, co Vás drží nad vodou. A to je v pořádku – dává to smysl. Ale věřte, že existuje cesta, jak se cítit bezpečně i bez neustálého sevření. Cesta, kde kontrolu nahradí důvěra – v sebe, v druhé a v život. 🌸

Téma kontroly, úzkostí a hledání nových způsobů zvládání je něco, co s klienty často otevíráme na konzultacích. Pokud cítíte, že by Vám v tom mohla pomoci podpora a vedení, můžete se objednat na konzultaci zde.