Psychologické faktory přejídání a co se stane, pokud mozek o tuto kompenzaci přijde

Možná ses někdy ptala: "Proč se vlastně přejídám, když vím, že mi to neudělá dobře?" Možná máš za sebou období diet, snahy "jíst správně" nebo držet se v režimu – a přesto se opakovaně vrací přejídání, které tě oslabuje psychicky i fyzicky.

Přejídání často nesouvisí s hladem.
Souvisí s emocemi, stresem, vnitřním napětím a podvědomým hledáním úlevy. Náš mozek totiž používá jídlo jako rychlou formu kompenzace – jako zklidňující náplast na nezpracované emoce, zranění nebo úzkosti.

Pokud tě toto téma zajímá hlouběji, můžeš si stáhnout můj e-book zdarma o zvládání úzkosti, kde najdeš konkrétní techniky, jak pracovat se stresem bez jídla.

Přejídání jako kompenzační mechanismus

Přejídání jako kompenzační mechanismus je často spojeno s emocionálními problémy.

Podle psychologů, jakým je například český odborník doc. PhDr. Jiří Růžička, to může být způsob, jak se vyrovnat s pocity úzkosti, stresu, smutku nebo prázdnoty. Přejídání poskytuje dočasnou úlevu, což je důvod, proč se někteří lidé k tomuto chování opakovaně vracejí. Přejídání se v mnoha případech stává způsobem, jak zmírnit negativní emoce.

Psychoterapeutka Hana Svobodová ve své knize o poruchách příjmu potravy uvádí, že jídlo může mít funkci "útěchy", kdy se jedinec prostřednictvím konzumace velkého množství jídla snaží zaplnit emoční prázdnotu nebo si odlehčit od těžkostí, se kterými se potýká. Tento způsob chování se může vyvinout v závislost na jídle, přičemž ztrácí schopnost kontrolovat množství jídla a konzumaci.

Přejídání jako porucha příjmu potravy

Přejídání se může vyvinout v poruchu příjmu potravy, která je častým problémem u lidí, kteří používají jídlo jako prostředek kompenzace emočních problémů. V některých případech může dojít k přejídání, které je následně kompenzováno zvracením – což je známé jako bulimie nervosa. Tento cyklus přejídání a následného zvracení vytváří komplexní vztah mezi tělem, emocemi a psychikou.

Podle prof. MUDr. Karla Nešpora, odborníka na psychiatrické poruchy, je důležité rozpoznat, že bulimie není pouze problémem spojeným s nadměrnou konzumací jídla, ale souvisí i s hlubokými psychickými problémy, jako jsou pocity viny, nízké sebevědomí a nedostatek sebehodnoty. Zvracení je pro postiženého jedince způsobem, jak se vyhnout fyzickým následkům přejídání a zároveň kontrolovat tělesnou hmotnost, což vede k ještě silnější závislosti na tomto mechanismu.

Důsledky pro mozek a tělo

Pokud se pokusíme přejídání "useknout" silou – bez náhrady, bez pochopení, bez jiného způsobu zvládání emocí – mozek to vyhodnotí jako ohrožení. Můžeš zažít:

silné úzkosti,
nespavost,
podrážděnost,
myšlenky na selhání nebo dokonce panické ataky.

Proto je tolik důležité přistupovat k uzdravení jemně, s pochopením a náhradou.
Pokud ti v tom pomohou podpůrné nástroje, můžeš začít třeba terapeutickými kartami, nebo afirmačními kartami a tapetami do mobilu, které ti denně připomenou, že nejsi sama a že tvá hodnota není odvozena od výkonu ani jídla.

Psychiatrička Eva Krupičková upozorňuje, že v těchto případech se může jedinec cítit bezmocný a dezorientovaný, protože se ocitá bez známého mechanismu pro zvládání emocí.

Fyzické následky ztráty tohoto kompenzačního chování mohou zahrnovat poruchy trávení, dehydrataci (v případě pravidelného zvracení), elektrolytové nerovnováhy a poruchy srdečního rytmu. Také se mohou objevit problémy s imunitním systémem a oslabující účinky na zdraví pleti, zubů a dalších částí těla.

Příběhy uzdravených a neuzdravených pacientů

Úspěšné uzdravení

Anna byla 28letá žena, která se od svého adolescenčního věku potýkala s bulimií. Používala jídlo jako kompenzaci svého stresu a nízkého sebevědomí. Po několika letech se rozhodla začít se psychoterapií. Během procesu uzdravování se jí podařilo identifikovat a zvládnout emocionální příčiny jejího chování a přehodnotit svůj vztah k jídlu. Díky pravidelným sezení a podpoře specialisty se Anna naučila zdravější způsoby vyrovnávání se s emocemi. Dnes je ve stabilním psychickém i fyzickém zdraví a stále se aktivně podílí na prevenci poruch příjmu potravy u mladších generací.

Neúspěšné uzdravení

David, 24letý muž, se několik let potýkal s bulimií. Ačkoliv začal navštěvovat psychoterapii, nikdy se plně nezbavil svého zvyku přejídat a následně vyvolávat zvracení. V jeho případě se ukázalo, že příčiny jeho poruchy byly hlubší, zahrnovaly i rodinné problémy a nedostatek emoční podpory v dětství. I po několika měsících se jeho stav nelepšil, což vedlo k pokračujícímu koloběhu přejídání a zvracení, který měl neblahý vliv na jeho psychické i fyzické zdraví. Davidova cesta ukazuje, že bez dostatečné podpory a správného přístupu k terapii může být cesta k uzdravení složitější a dlouhodobější.

Uzdravení začíná pochopením

To, co opravdu pomáhá, není další zákaz nebo nová pravidla. Pomáhá:

pochopit, co se děje ve tvém těle a mozku,
dát prostor emocím, které si žádají pozornost,
vytvořit nový, laskavější vztah k sobě samé/samému.

Pokud se v tom chceš nechat provázet, můžeš se podívat na můj e-book Uzdrav svou duši nebo dlouhodobý mentoring, kde se těmto souvislostem věnujeme do hloubky

Závěr

Přejídání jako kompenzační mechanismus má hluboké psychologické kořeny a může být těžko překonatelné bez odpovídající pomoci. Ztráta tohoto mechanismu může vést k vážným psychickým i fyzickým problémům, což podtrhuje důležitost včasného rozpoznání a odborné intervence. Příběhy uzdravených i neuzdravených pacientů ukazují, jak složitý a individuální je proces uzdravování. V případě poruch příjmu potravy je klíčové hledat pomoc co nejdříve, a to nejen u odborníků na výživu, ale především u psychoterapeutů a psychiatrů, kteří mohou pomoci pochopit a zpracovat základní příčiny problému. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že můj mozek se v určitých obdobích po bulimii také velmi obtížně vyrovnával se ztrátou tohoto mechanismu, který byl v mém případě naučený už v ranném dětství, přerušen pouze pár lety anorexie a který poté pokračoval devíti lety bulimie. Dlouho jsem se sama trápila svou psychikou a dalšími psychosomatickými příznaky ztráty tohoto kompenzačního mechanismu a i to byl jeden z důvodů mého zkoumání tohoto tématu a napsání dnešního článku.

Článek pro Vás napsala Nikola Ševčíková - výživová poradkyně a mentorka, se zaměřením na poruchy příjmu potravy.