Závislosti a neurotransmitery

Závislosti jsou komplexním fenoménem, který ovlivňuje nejen chování jednotlivce, ale také jeho biologii a psychologii. V srdci těchto procesů stojí neurotransmitery – chemické látky, které přenášejí signály mezi neurony. Dopamin, serotonin, kortizol a neurotransmiter CART a další hrají klíčovou roli v tom, jak se cítíme a jak reagujeme na svět kolem nás. Pochopení těchto mechanismů může být zásadní pro porozumění závislostem, jako jsou anorexie, emoční přejídání a bulimie, a pro nalezení cest k uzdravení.

Neurotransmitery a jejich vliv na závislosti

Dopamin, často nazýván "hormonem štěstí", je klíčovým hráčem v systému odměn. Když se dostaneme do situace, která nám přináší potěšení, dopamin se vyplaví a vytváří pocit uspokojení. U osob se závislostmi, které se snaží regulovat své emoce prostřednictvím jídla, nebo jeho absence, může být tento mechanismus narušen.

Serotonin, na druhé straně, ovlivňuje naše nálady a emoce. Jeho nedostatek může vést k úzkosti a depresi, což může být spouštěčem pro chování spojené se závislostí. Kortizol, hormon stresu, pak ovlivňuje naši schopnost reagovat na stresové situace a může podporovat chuť k jídlu v okamžicích krize. 

Když člověk přestane dodávat tělu látky, na které si zvykl, jako jsou v případě anorexie nebo bulimie potraviny, dochází k hlubokým změnám v chemii mozku, které mají dalekosáhlé psychologické důsledky. Tyto poruchy příjmu potravy ovlivňují neurotransmitery, jako je dopamin a serotonin, které hrají klíčovou roli v regulaci nálady, motivace a celkového psychického zdraví. U osob s PPP bývají časté zvýšené hladiny kortizolu z neustálého stresu z váhy, a jejího přibírání, z jídla, ale i přehnaného cvičení, bez dostatečné regenerace, což zase narušuje nervovou soustavu.

Dopamin, známý jako "hormon odměny", se vyplavuje při příjemných činnostech a vytváří pocity uspokojení. Když se ale tyto příjemné podněty, jako je jídlo, eliminují nebo drasticky omezují, hladina dopaminu klesá, což může vyvolat pocity úzkosti a frustrace.

Studie naznačují, že dysregulace dopaminového systému může vést k symptomům, které zahrnují nejen depresi, ale také zhoršení celkového psychického stavu (Hernandez et al., 2016).

Podobně serotonin, který je klíčovým hráčem v regulaci nálady a emocí, se při poruchách příjmu potravy může dostat do nerovnováhy. Vysoké hladiny serotoninu jsou často spojovány s pocitem pohody, zatímco jejich nedostatek může vyvolat úzkost, podrážděnost a dokonce i depresivní stavy. V důsledku náhlého snížení příjmu potravy, které vede k nízké hladině živin, se mohou tyto neurotransmitery vyplavit nedostatečně, což podporuje cyklus psychického utrpení a osamělosti (Treasure et al., 2015).

Pocity osamělosti a bezradnosti, které často provázejí tyto stavy, mohou situaci dále zhoršit. Když se jedinci cítí odloučení od svého okolí a nemají podporu, ztrácí motivaci k zotavení, což může vést k recidivě. To je zvláště důležité, protože podpora od blízkých a terapeuta může hrát klíčovou roli v procesu uzdravení.

Odkazy na odborné zdroje:

• Hernandez, R., et al. (2016). "Dopamin and Its Role in the Pathophysiology of Eating Disorders." Frontiers in Psychiatry.
• Treasure, J., et al. (2015). "The Neurobiology of Eating Disorders." Journal of Psychopharmacology.

Tyto studie ukazují, jak složité jsou interakce mezi neurotransmitery a psychickým zdravím, a jak důležité je při léčbě závislostí zohlednit nejen biologické, ale i psychosociální faktory.

Hladovění a omezení příjmu potravy mají zásadní dopad na chemii mozku, včetně neurotransmiteru CART (cocaine- and amphetamine-regulated transcript). CART je peptid, který hraje klíčovou roli v regulaci chuti k jídlu, metabolismu a odměnových mechanismů. Když se hladovíme, hladina CART se zvyšuje, což přispívá k potlačení chuti k jídlu a pocitu sytosti.

Stavy při hladovění a vyplavení CART

1. Potlačení chuti k jídlu: Při hladovění se zvyšuje hladina CART, což snižuje touhu po jídle. Tělo se adaptuje na nedostatek živin a snaží se chránit před nadměrným příjmem.

2. Změny v metabolismu: CART ovlivňuje metabolismus tuků a sacharidů. Zvyšuje energetický výdej a pomáhá tělu mobilizovat uložené tuky pro získání energie.

3. Zvýšená úzkost a podrážděnost: Dlouhodobé hladovění a zvýšené hladiny CART mohou vést k psychickým problémům, jako jsou úzkost a podrážděnost. Osoby mohou pociťovat psychickou nepohodu, protože mozek se adaptuje na nedostatek živin.

Co se stane, když přestaneme dodávat CART

Pokud člověk přestane jíst a hladovění trvá delší dobu, může dojít k:

1. Poklesu hladiny CART: Při delším hladovění se vyčerpávají zásoby živin a CART může začít klesat. To může vést k obnovené chuti k jídlu a touze po jídle, což může vyvolat impulzivní chování.

2. Zhoršení psychického stavu: Pokles hladiny CART může vést k větší náchylnosti k depresím a úzkostným poruchám, protože nedostatek tohoto neurotransmiteru narušuje schopnost mozku regulovat emoce a impulzy.

3. Ztrátě kontroly: Bez dostatečných živin a nízké hladiny CART může jedinec zažívat narušenou regulaci chuti k jídlu, což může vyústit v poruchy příjmu potravy, jako je emoční přejídání nebo binge eating.

4. Zvýšené riziko relapsu: Změny v hladinách neurotransmiterů, jako je CART, mohou ztížit proces uzdravení, pokud se osoba pokouší zotavit se z poruchy příjmu potravy. Hladovění může vytvořit cyklus, který je obtížné přerušit.

Celkově je tedy jasné, že CART hraje klíčovou roli v regulaci chuti k jídlu a metabolismu, a jeho hladiny mohou mít významný dopad na psychické a fyzické zdraví při hladovění.

Když člověk přestane dodávat tělu látky, na které si zvykl, například při přerušení stravovacích vzorců spojených s anorexií nebo bulimií, dochází k drastickým změnám v chemii mozku. Náhlé snížení dopaminu a serotoninu může vyvolat pocity úzkosti, deprese a frustrace. Člověk se může cítit osamělý a bezradný, což situaci ještě zhoršuje.

Dlouhodobé následky závislosti

Závislost má potenciál narušit nervovou soustavu doživotně. Osoby, které se snaží překonat anorexii nebo bulimii, se mohou potýkat s trvalými změnami v mozkových strukturách a funkcích. Tyto změny mohou vést k dlouhodobým problémům s regulací emocí, což ztěžuje proces zotavení. Když se člověk snaží vyrovnat s těmito změnami, může procházet cykly relapsů a zklamání, které ještě více prohlubují jeho psychické potíže. Z toho vyplívá, že i když je to pro dotyčné někdy velmi těžké si přiznat, nebo připustit je důležité se naučit závislostnímu chování předcházet, naučit se lépe regulovat a zacházet se svými emocemi a také si uvědomit, že vyčítat si to, že to někdy ne úplně dobře psychicky zvládáme z nás dělá méně hodnotné lidi. Bohužel to patří k tomu a nejsme v tom rozhodně sami a mělo by se o tom více mluvit.

Cesta k uzdravení: Výzvy a možnosti

Boj s závislostí je často poznamenán frustrací a zklamáním. Mnoho lidí, kteří se pokoušejí překonat své závislosti, se setkává s nepochopením od okolí, což situaci ještě zhoršuje. Pro někoho, kdo čelí anorexii nebo bulimii, může být vyvstávající pocit selhání téměř neúnosný. To je důvod, proč je důležité nejen hledat odbornou pomoc, ale také najít způsoby, jak efektivně zvládat emoce, aniž by se uchylovali k nezdravému chování.

Deset tipů pro zvládání emocí

Zde je mých deset doporučení, která Vám mohou pomoci lépe zvládat své emoce a podporovat proces uzdravení:

1. Vedení deníku: Zaznamenávejte si své myšlenky a pocity, abyste jim lépe porozuměli. Tuto metodu aplikuji i se svými klienty, kdy si píšou většinou každý den jaké měli pocity a posílají mi to na whatsupp. Sami to hodnotí jako skvělou věc, díky které mají s kým sdílet své pocity, nebo trápení, dostanou pochopení i zpětnou vazbu.
2. Mindfulness: Cvičení všímavosti může pomoci zklidnit mysl a snížit úzkost. V případě, že zacítím, že se blíží nějaká úzkost, mohu se zkusit vědomě zastavit, vybrat si jakýkoli předmět, či člověka a začít ho popisovat. Od barvy, vůně, tvaru, na co slouží, nebo u člověka jaký je, jak se tváří, na co asi myslí atd. Tím přesunu svou pozornost (svého mozku) na něco jiného a mohu tím zamezit další rozvoj úzkosti.
3. Fyzická aktivita: Pravidelný pohyb zvyšuje hladinu endorfinů a zlepšuje náladu. V recovery může pomáhat i pravidelná procházka na čerstvém vzduchu, do přírody, případně někam, kde jsou zvířata. Projížďka na kole. Celkově ale aktivita, kterou dělám s účelem lépe se cítit, při nebo alespoň po cvičení, ne kvůli spáleným kaloriím, v tom případě by tato aktivita spíše pomáhala dalšímu podporování samotné ppp. 
4. Podpora od blízkých: Hledání podpory od rodiny a přátel může poskytnout pocit sounáležitosti. Pokud nikoho takového nemáte, můžete využít peer konzultanta, který si prošel ppp, buď v Anabel, napsat mně https://www.trochujinakoucka.cz/kontakt/, případně najít někoho dalšího, kdo si prošel ppp a nebudete se před ním stydět sdílet své problémy a pocity. 
5. Vytváření zdravých rutin: Pravidelný denní režim může přinést pocit stability. V případě ppp je to ale sporná věc, většina lidí s ppp má totiž mnoho svých rutin, ze kterých si neumí představit slevit. Stávají se oni i jejich mozek vcelku hodně rigidním (strnulým) tím více, čím je nemoc horší. Řešením nebude všechny rutiny okamžitě opustit a být úplně bez kontroly, to je z mé zkušenosti ta nejvyšší a nejvzálenější laťka, která souvisí i s tím se naučit stravovat a žít intuitivně, to nám ale určitě nepůjde ze dne na den, ani z týdne na týden, troufnu si tvrdit, že ani z měsíce na měsíc. Začala bych pro začátek uvědoměním si rutin, které souvisí úzce s ppp a které mi tím pádem spíše škodí a brání v zotavení, ty si napsat a vědomě je pomalu a postupně měnit za ty, které mi neškodí a naopak pomáhají se cítit lépe, sebevědomě a svobodně. Například každodenní cvičení vděčnosti, pozitivní afirmací ráno a večer, kterou si v duchu řeknu a naladím se tak na celý den, zařazením nějaké potraviny které se bojím jednou za pár dní atd..
6. Umělecké vyjádření: Výtvarné nebo hudební aktivity mohou být terapeutické. Najít si něco čím zaměstnám hlavu i ruce je jedna ze skvělých věcí, kdy se může zastavit čas a my se soustředíme pouze na tuto činnost. Může to být malování, práce na zahrádce, vybarvování, skládání, vyrábění čehokoliv, třídění oblečení, papírů, stěhování nábytku u sebe v pokoji, vymýšlení vysněné dovolené a psaní inventářů....všechny tyto činnosti nám pomohou cítit se dobře.
7. Dýchání: Věnování pozornosti dýchání a uvědomění si, kdy dech zadržuji, kdy dýchám mělce a ve chvílích nepohody, nebo úzkosti začít zhluboka vědomě dýchat, může být opravdu game changer pro naše zotavení. Dýchání totiž přímo ovlivňuji to jak se cítíme a pomáhá okysličovat mozek. 
8. Psychoterapie: Práce s terapeutem může poskytnout cenné nástroje pro zvládání emocí. I když najít vhodného terapeuta, či psychologa může být vcelku těžká věc. Zaměř se na to, jak ti s tím člověkem je, jak reaguje na věci kolem ppp. Jakým způsobem je chce s tebou řešit a jestli se ti to zdá pro tebe vhodné. Pokud potřebuješ mluvit a pracovat s člověkem, který má vlastní zkušenost zaměř se na peer konzultanty, případně mentory zotavení z ppp. Důležitá je důvěra a dobrý pocit na konzultaci, nebo terapii, aby to bylo pro tebe opravdu přínosem. Zkus se řídit svým pocitem.
9. Meditace: Techniky meditace mohou přinést klid a jasnost myšlení. Samozřejme ne vždy jsou naše duševní stavy v takové kondici, že by jsme byli schopni se vědomě zastavit a meditovat. Ale i krátká meditace, dechové cvičení, či poslech meditační hudby s doma zapálenou svíčkou nám mohou přinést pocit uvolnění. Spoustu takových nahrávek a cvičení najdeš na Youtube.
10. Stanovení cílů: Rozdělení velkých cílů na menší kroky může zvýšit motivaci a sebedůvěru. V recovery je to jedna z klíčových věcí a zaměřujeme se na to i na konzultacích s klienty. Děláme vyloženě několik myšlenkových map, dlouhodobých, krátkodobých až po jednodenní plán, který hlavně ze začátku recovery může pomoci překlenout to nejhorší období prvního měsíce až dvou. Největším problémem lidí s ppp je myšlení všechno nebo nic, malá trpělivost a velká očekávání, která pokud se neplní, tak končí se zotavením a vrací se zpět do ppp. Zotavení není jednoduché a může to i mentálně opravdu bolet, ale stojí za to se o zotavení alespoň pokusit a žít život v co nejvyšší kvalitě oproti tomu žít s ppp. Věřím, že překování ppp Vám přinese více benefitů, než negativ, ale i toto je zcela pocitové a individuální prožívání každého člověka i mého klienta.

Individuální mentoring 

Závislosti jako anorexie, bulimie a emoční přejídání představují složité problémy, které ovlivňují nejen tělo, ale i mysl. Pochopení rolí neurotransmiterů nám pomáhá lépe se orientovat v těchto obtížných situacích. Cesta k uzdravení je náročná, ale s podporou a správnými strategiemi je možné najít rovnováhu a obnovit zdraví. Nenechte se odradit, protože každý krok směrem k uzdravení je krok správným směrem.

Článek pro Vás napsala Nikola Ševčíková - peer konzultantka, výživová poradkyně a mentorka v zotavení se z poruch příjmu potravy.