Možná už jste to slyšeli: "Poruchy příjmu potravy nejsou o jídle, ale o kontrole." A ono to opravdu není daleko od pravdy. Když se díváme hlouběji, kontrola není jen nějaký rozmar nebo "zlozvyk" – je to často životně důležitý mechanismus, který člověku dává pocit, že vůbec zvládá svět kolem sebe.
Emoce jsou jako vlny – některé jsou jemné a příjemné, jiné se přeženou tak prudce, že nás zaskočí. Z neurobiologického pohledu jsou emoce signály, které propojují mozek a tělo. Vznikají v limbickém systému, kde hraje klíčovou roli amygdala, náš "poplachový systém", který okamžitě reaguje na ohrožení. Hypotalamus zajišťuje tělesné reakce – například...
Zdravě jíst – to přece zní dobře, ne? Všude slyšíme, že máme jíst víc zeleniny, omezit cukr, sledovat etikety a vyhýbat se "škodlivým" potravinám. Ale co když se z toho stane posedlost? Co když se jídlo přestane brát jako něco normálního a stane se z něj neustálý stres?
Představ si dívku, která sedí večer ve svém pokoji. Před chvílí odmítla večeři. V hlavě má zmatek – chce být "dobrá", štíhlá, dokonalá… a zároveň cítí tiché volání: "Jsem unavená. Už to takto nechci."
Když se řekne peer konzultant, spoustě lidí to zatím nic moc neříká. A přitom je to role, která může být v oblasti duševního zdraví velmi důležitá – obzvlášť pokud jde o poruchy příjmu potravy (PPP), emoční přejídání, zotavení nebo návrat ke zdravějšímu vztahu k tělu a jídlu.
Uzdravování není cesta zpátky ke starému tělu. Je to cesta vpřed – k tělu, které ti konečně může věřit.
